JeÅ¡tÄ› pÅ™ed dvÄ›ma lety jsem si pohodlnÄ› vystaÄil i s docela obyÄejným tlaÄÃtkovým telefonem. Nebo ‚cihlou‘, chcete-li. A konec konců, vÄ›tÅ¡inou bych se obeÅ¡el i bez nÄ›j, protože jsem dával pÅ™ednost nejprve osobnÃmu kontaktu s lidmi, s nimiž jsem chtÄ›l nebo potÅ™eboval mluvit, a pozdÄ›ji to u mÄ› na celé Äáře vyhrály e-maily. Ale potÅ™eboval jsem ho kvůli práci, a tak jsem si ho zkrátka poÅ™Ãdil. A jeho vlastnictvà mi bohatÄ› staÄilo.
Jenže pÅ™iÅ¡la doba pokoronavirová a já jsem se musel pÅ™izpůsobit novým pomÄ›rům. KoneÄnÄ› se zase mohlo zaÄÃt cestovat, v mém pÅ™ÃpadÄ› létat do ciziny, a prakticky až skoro do zaÄátku loňské sezóny platilo, že musel mÃt cestovatel pÅ™i sobÄ› v mobilu staženou ‚TeÄku‘. PochopitelnÄ› žádný puntÃk, ale aplikaci potvrzujÃcà oÄkovánà proti koronaviru. A to se do starého mobilu prostÄ› nahrát nedalo, ani kdybych chtÄ›l sebevÃc.
Takže jsem si tenkrát ten takzvanÄ› chytrý telefon koupil také. Ne ze zájmu, ale jako nutnost. A volky nevolky jsem se s nÃm musel zaÄÃt i seznamovat, abych ho pak na hranicÃch pÅ™i kontrole mohl pÅ™edložit.
A co jsem po dlouhém studiu chytrého telefonu zjistil?
NapÅ™Ãklad to, že se z nÄ›j dá telefonovat. Pokud v nÄ›m máte SIM kartu a zaplacený kredit. Jen já jsem byl výjimkou – onu kartu jsem mÄ›l, i kredit jsem si zaplatil, ale pÅ™esto mi to dodnes ukazuje, že tam ta karta nenÃ. I když tam je.
Pak jsem zjistil s kolegovou pomocÃ, jak se pÅ™ipojit k Wi-Fi. Jenom se nám k nà nepodaÅ™ilo pÅ™ipojit v práci. A dnes tak už běžnÄ› použÃvám tuto sÃÅ¥ na obou polokoulÃch, s výjimkou právÄ› mého pracoviÅ¡tÄ›.
Pochopit tu fungovánà internetu byla hraÄka. Ale strefovat se do tÄ›ch malých pÃsmenek na displeji jsem se dodnes nenauÄil. StejnÄ› jako nezvládám žádnou dalÅ¡Ã funkci. Nenà mi k niÄemu.
A tak mám chytrý telefon. Ležà doma ve skÅ™Ãni. Protože dávám pÅ™ednost starému mobilu a poÄÃtaÄi. A chytrý telefon mi nenà k niÄemu. Obzvlášť když se mi do nÄ›j dodnes nepodaÅ™ilo ani stáhnout tu zatracenou TeÄku.
Â