Napsat o těchto zvířatech kratičký článek mne napadlo poprvé v ZOO, když jsem v rámci služby zašel nahoru na ochoz, kde měly holky krmení. Jedna z nich zrovna zvědavě nakukovala, a tak jsem neodolal a podal jí hrst sena. Jasně, že si ho vzala a loudila ještě a pak mi olizovala ruku jazykem. A měla ho krásně sametový. Takže jsem tam potom chodil častěji a krmil je všechny.
Poté, někdo ve společnosti dával k dobru své znalosti o těchto tvorech, kde tvrdil, že žirafa má sedm krčních obratlů. Takže jsem ho drobátko opravil, že to není pravda, ale že jich má osm, tedy, jeden navíc oproti ostatním savcům. Bylo mi oponováno, ale když jsem se dotyčného otázal, co jsou to osikony, souboj se mnou vzdal a šel pokračovat v pití vína, nebo něčeho. Jo, abych nezapomněl, ty osikony, to jsou takové ty růžky na žirafí hlavě. Bývají dva až čtyři.
S tím pitím se to má tak. Pro svůj zvláštní dlouhý krk se musí u vody pořádně rozkročit předníma nohama. Pak skloní hlavu a až k vodě a v této poloze pije. Pití a další hledání potravy jí zabere zhruba dvanáct hodin. Což je pořádná doba, ale zase k tomu, že žirafa prospí jen čtyři až pět hodin denně, není to tak hrozné.
Tento živočich má tu výhodu, že dosáhne na potravu tam, kam již jiní nemohou. Navíc má poměrně tuhý jazyk, takže jí nevadí trny, tudíž může klidně spást vršek akátu, aniž by přišla k úrazu. Zvláštností také je, že ani jedna samice nestráví celý život v jednom stádě, ale občas se prostě „přestěhuje“ do nového. A mimochodem, nejbližší příbuzný je kráva, totiž, obě zvířata jsou přežvýkavci.
Žirafy mají krásné zabarvení na těle, které se nikdy neopakuje a je vždy jedinečné. Protože tak trochu připomíná zabarvení levhartí, kterýžto je latinsky pardalus, je i název žirafy latinsky camelopardalus. Camelus je latinsky velbloud. Takže jste se dočetli pár zajímavostí a doufejme, že vám byly k užitku.